Kotor

V Kotoru a jeho okolí nejsou dlouhé a široké pláže, typické pro ostatní části černohorského přímoří. Pláže jsou většinou jen kratší, přírodní nebo uměle upravené. K těm trochu větším patří pláž Morinj, která se rozkládá pod silnicí a má povrch z písku a oblázků. V její blízkosti je kanál s jachtařským přístavem. Pláž Orahovac se nachází mezi Kotorem a Perastem. Markův mys (Markov rt) je pláž mezi obcí Stoliv a městečkem Prčanj u skupiny hotelových bungalovů.

Nejstarší zprávy uvádějí jako zakladatele zdejší osady Akurion řecké přistěhovalce. Řeky pak vystřídali Římané, za nichž se město nazývalo Acruvium, po nich následovali Byzantinci a Slované. O tuto velmi dobře spravovanou autonomní obec usilovali různí vládci, včetně uherských králů, ale až Benátčané se města zmocnili na více než 300 let a podrobili je svým zájmům (mezi léty 1420 až 1777). Pak se tu v pohnutých dobách napoleonských válek střídali vládci, usilující o hegemonii v této části Evropy. Po Napoleonovi se tu stali pány Rakušané, a to až do roku 1918, kdy se Černá Hora stala součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, resp. Království Jugoslávie. Pak měl Kotor stejný osud jako celá Černá Hora.

Kotor byl od 15. stol. nejen bohatým městem mořeplavby a obchodu, ale i umění a řemesel. Byla tu proslulá malířská škola, vzdělávali se tu významní stavitelé působící i v sousedních zemích. Velkého mistrovství dosáhli také kotorští zlatníci.

Kotor býval podobně jako chorvatský Dubrovník velmi pokrokovým městem v oblasti zdravotní a sociální péče o své občany: měl lazaret, záchytnou hygienickou stanici, lékárnu, nalezinec, sirotčinec, bylo postaráno i o staré a invalidní občany.

 Na předměstí Kotoru, ve Škaljaru, jsou na místním hřbitově pohřbeni hlavní vůdcové vzpoury námořníků proti velení rakousko-uherských lodí zakotvených v boce Kotorské. Došlo k ní v únoru 1918 na křižníku Sankt George v Kumborské úžině a přidaly se k ní posádky 40 dalších rakousko-uherských lodí kotvících v boce, tj. na 6000 námořníků. Vzpoura však byla potlačena a její vůdcové, k nimž patřil i Čech František Raš, byli popraveni.

Památky

Kotor představuje prototyp nevelkého přímořského pozdně středověkého dobře opevněného města s dochovaným starým jádrem. Starý Kotor zaujímá nevelký prostor ve tvaru trojúhelníku, sevřený hradbami v délce 5 km, které šplhají k pevnosti sv. Jana (Sveti Ivan) až do výše 260 m a jsou vysoké až 20 m a silné až 15 m. K pevnosti, z níž je nádherný výhled na město i boku, vede z města od Jižní brány nejprve průchod - zaklenutá branka v blízkosti kostela Kolegiata, resp. od paláce Grbonja (původně v něm byla nejstarší kotorská lékárna ze 14. stol.), a pak se stoupá po schodech kolem Mariánského kostela Gospa od Zdravlja.

Původní opevnění pochází z 9. stol., opevnění v dnešní podobě vybudovali v 15. stol. Benátčané, kteří je v dalších staletích zpevňovali. Jejich součástí jsou tři brány: Mořská brána (Vrata od mora), Říční brána (Vrata na rijeku, zvaná též Severní brána, Sjeverna vrata) a Jižní brána (Južna vrata). U jižní brány je vstup na městské hradby. Hradby mohly vydržet i několikaměsíční obléhání. Kotor však nebyl, stejně jako nedaleký Perast (viz Výlety), nikdy dobyt. Pevnostní systém se plně zachoval a je mimořádně cennou památkou pevnostního stavitelství. Podrobněji viz tematický článek: Procházka po kotorském opevnění.

Svou urbanistickou strukturou i koloritem představuje Kotor prototyp pozdně středověkého středomořského města.

Nejkrásnější a největší náměstí v historickém Kotoru je Náměstí zbraní (Trg od oružja) s několika pozoruhodnými budovami: hodinovou věží ze 17. stol., renesančním palácem benátského místodržícího a dalšími. Zajímavé je i malé historické Moučné náměstí (Trg od brašna) s barokními paláci, ale dominantu Kotoru a největší památku představuje katedrála sv. Tryfóna (Sveti Tripun), patrona města, mučedníka, který jako mladík zahynul ve Frýgii za Deciova pronásledování křesťanů. Jeho ostatky koupila kotorská obec v 9. stol. od Benátčanů, kteří obchodovali i s kostmi mučedníků. Tato nádherná románská stavba z 12. stol., jedna z nejkrásnějších na slovanském Jadranu, byla sice citelně poškozena při několika zemětřeseních, ale byla opravena a postaveny nové renesanční věže. Snad ještě cennější je interiér katedrály, především nádherné ciborium ze 14. stol. a stříbrná pozlacená pala s reliéfy světců ve tvaru ikonostasu (podrobněji tematický článek: Za zlatými a stříbrnými poklady Kotoru a jeho blízkého okolí). Patří mezi nejcennější zlatnické práce na Jadranu (15. stol.). Velmi bohatá je i zdejší klenotnice s četnými předměty z drahých kovů a drahokamů; mimo jiné je tu nádherný stříbrný relikviář sv. Tryfóna z poloviny 16. stol. V obrazárně jsou velmi cenné italské obrazy. Podrobněji tematický článek: Procházka po nejstarších církevních památkách Kotoru.

Z kostelů v Kotoru stojí za pozornost i malý románský kostelík sv. Lukáše (Sveti Luka) z 12. stol. s cennou gotickou freskou a velkým počtem hodnotných ikon. Kostel sloužil až do roku 1812 katolíkům i pravoslavným. Po poškození zemětřesením mu byla vrácena původní románská podoba. Další z pozoruhodných kostelů je Kolegiata (Kolegijata, též Koledjata), rovněž v románském slohu, ze začátku 13. stol. Milovníci gotických fresek je mohou obdivovat v kostele sv. Michala (Sveti Mihajlo) z 12. stol. Je v něm umístěna i část městského lapidária.

K významným památkám Kotoru patří i domy bohatých mořeplavců a loďařů, např. rodiny Dragů, nesoucí prvky gotického, renesančního i barokního slohu, palác Grgurinů, Bizantiů, Beskućů, Pimů a dalších.

Z kotorských muzeí je nejhodnotnější Námořní muzeum (Pomorski muzej) v paláci Grgurinů (viz aktualita: Námořní muzeum Černé Hory v Kotoru), seznamující s bohatou námořní historií Kotoru i celé boky, jakož i pozoruhodnou profesní, sociální a charitativní organizací kotorských mořeplavců, tzv. Bokelským námořnictvem (Bokeljska mornarica), založenou v 9. stol. Tato organizace, nejstarší bratrstvo a stavovská organizace na východním Jadranu, se původně jmenovala Confraternitas nautarum Sancti Nicolae a sdružovala zdejší námořníky. Měla vlastní arzenál, prostor na stavbu a opravu lodí, vlastnila obchodní a válečné lodi, organizovala v případě potřeby i obranu Kotoru. Bylo to právě loďstvo tohoto bratrstva, které v bitvě u Lepanta zachránilo benátskou flotilu před úplnou zkázou. Bratrstvo provádělo bezpečnostní a zdravotní kontrolu lodí, lodního provozu a posádek v boce. Ze svých příjmů podporovalo nemocné a invalidní námořníky a rodiny těch, kdo zahynuli na moři. V čele bratrstva stál admirál. Bratrstvo bylo po staletí vůdčím činitelem rozvoje celé boky Kotorské. Zdejší námořní muzeum patří k nejbohatším svého druhu na východním Jadranu. Další informace viz tematický článek: Bokelské námořnictvo.

Kotor je jedním z letovisek, která nabízejí širokou paletu sportovních možností, především vodních sportů, a to vodní lyžování, vodní pólo (v krytém i otevřeném bazénu), sportovní rybolov, veslování, jízda na vodním skútru, potápění (potápěčské centrum), sportovní rybolov, jachting (marina). U hotelu Fjord je hala pro míčové sporty a fotbalové hřiště.

Z ostatních sportů je možno hrát minigolf a tenis. V Kotoru a okolních obcích Dobrota, Stoliv a Perast jsou dráhy pro bocciu.

K nejprestižnějším zdejším sportovním akcím patří Černohorský pohár (Montenegro Cup) ve volném lezení (v květnu nebo červnu).

Mezi akcemi konanými v zimě a začátkem jara stojí na prvním místě slavnosti ke cti sv. Tryfóna (sv. Tripun), patrona Kotoru (Tripundanske svećanosti), které jsou jednak církevními oslavami, jednak velkými světskými slavnostmi Slavnosti se konají a zahrnují koncerty městské hudby, vystoupení členů historického bratrstva Bokelského námořnictva - Bokeljska mornarica (viz tematický článek: Bokelské námořnictvo), vystoupení národopisných skupin aj. Velké popularitě se těší festival Dny kamélií (Dani kamelija), v jehož rámci se koná výstava květin, ples kamélií, volba Miss kamélie (každoročně v březnu). K zajímavým akcím patří i Kotorský karneval v únoru.

Kotorské letní slavnosti (Kotorske ljetnje fešte) se soustřeďují kolem hotelu Fjord a tvoří je zábavní a kulturní programy. V červenci se koná Mezinárodní festival divadla pro děti (Internacionalni festival pozorišta za djecu) a Dětský festival (Dječji festival). Jednou z největších zábavních slavností je hudební festival Vůně Středomoří (Miris Mediterana), organizovaný vždy v červenci.

Turisty velmi oblíbené jsou Rybářské večery (Ribarske večeri) pořádané v červenci a srpnu s různorodým zábavním programem. V červenci probíhá Mezinárodní módní přehlídka (Medjunarodna modna revija). Hlavní akce v srpnu jsou Mezinárodní karneval (Medjunarodni karneval) a Bokeljská noc (Bokeljska noć) s různými zábavními programy a akcemi. Je to velká slavnost i pro místní obyvatelstvo: desítky člunů, lodí a plachetnic, nádherně vyzdobených plují kolem pobřeží, všude je kolem slávy a ruchu. Vybírá se nejkrásněji vyzdobená loď. Později se slavnost přenese do uliček starého Kotoru.

Aktualita: Kulturní, zábavní a sportovní akce v sezóně 2011

Mladí se mohou pobavit na diskotéce "Secondo Porto", která disponuje kapacitou 2000 návštěvníků a je jednou z nejmoderněji vybavených v zemi.

V nedalekém Perastu se v červenci koná Fašinada (fašinada znamená svážení, svoz), tradiční 560 let stará slavnost - procesí na lodích ke cti P. Marie Na skalách (Gospa od Škrpjela) na stejnojmenném ostrůvku (vždy v červenci). Námořníci a další místní obyvatelé přijíždějí na četných plavidlech na ostrůvek, jednak aby uctili zdejší proslulou ikonu Matky Boží, opředenou mnohými legendami, jednak aby podle staré tradice přihodili další kameny k upevnění ostrůvku v moři.

Perast je též místem konání srpnového festivalu mužských vokálních dalmatských souborů, tzv. klap.

Do Risanu, výletního cíle z Kotoru se v červenci jezdí na Risanské večery (Risanski večeri) se zábavním programem.

Kotorské letní slavnosti (Kotorske ljetnje fešte pro Arte) přinášejí četná kulturní představení, koncerty aj.; konají se v červnu až v srpnu (viz tematický článek: Kotorské letní slavnosti). Velmi zajímavý bývá Festival filmů o podmoří (Festival filma o podmorju) konaný v červnu. Pro návštěvníky jsou zajímavá kotorská muzea.

Aktualita: Kulturní, zábavní a sportovní akce v sezóně 2011

Prčanj - městečko a přístaviště 6 km severozápadně od Kotoru, přímo na pobřeží na úpatí kopce Vrmac. Při pobřeží se rozkládá jeho nová část, ve svahu stará část. Od 16. století bylo významným střediskem mořeplavby a obchodu a proslulost si získala zdejší námořnická škola. Výstavné domy a vily si tu postavili bohatí kapitáni, obchodníci a rejdaři. Mezi nimi vynikají domy rodin Floriů, Lukovićů, Beskućů a Bućů; dům Bućů je znám spíš pod názvem Dům tří sester (častěji se používá italský název Tre sorelle). Jeho fasáda je členěna do tří částí, i střecha je trojdílná, takže vzniká dojem tří staveb. Je spojený s historií tří sester milujících jednoho muže, námořníka, který se z jedné z plaveb už nikdy nevrátil. Tento gotický dům prošel četnými přestavbami.
Hlavní památkou Prčanje je impozantní mariánský farní kostel ze začátku 19. stol. s mimořádně bohatou sbírkou obrazů a soch, starých i novějších, od italo-krétských ikon k dílům I. Meštroviće, C. Medoviće aj. Část těchto děl je ve farní obrazárně. Pěkné je i Místní muzeum (Mjesni muzej).

Perast - významný kulturně historický cíl v boce, 12 km severně od Kotoru. Koncem středověku a začátkem novověku to bylo slavné, bohaté a výstavné město mořeplavců a mořeplavby vůbec (podrobněji tematický článek: Strážci tradic a patricijské noblesy v historickém městě Perastu). Leží na pobřeží, proti vjezdu do úžiny Verige, na hranicích Risanského a Kotorského zálivu. Od pobřeží stoupá na svah kopce Iljino brdo (873 m). Před Perastem jsou dva ostrůvky: Gospa od Škrpjela a Sveti Djordje.V 16. stol. sice Turci dobyli část osad ve zdejším přímoří, ale Perast jim odolal a vyvíjel se jako samostatná obec, která nikdy nepadla do tureckých rukou, přestože městečko nemělo nikdy žádné hradby. Na paměť vítězství nad Turky v roce 1654 se 15. kvatna koná slavnost s tradiční soutěží "Střelba na kohouta" (Gadjanje kokota, viz aktualita: Tradiční soutěž „Střelba na kohouta“ v Perastu). Každý dům však byl skutečnou pevností. V 17. stol. a do poloviny 18. stol. zažil Perast období největšího rozmachu. Prosperita spočívala především na stavbě lodí, mořeplavbě, vlastnictví početné lodní flotily a obchodu. Město mělo i svou vlastní vyhlášenou námořní školu, tzv. Nautiku. Car Petr Veliký si ji vybral pro výuku důstojnického kádru svého nového loďstva. Jeden z perastských námořníků, Matija Zmajević se stal v 18. stol. admirálem ruského baltského loďstva, jiný, Krsto Čorko admirálem španělské flotily (17. stol.).
Objevení Ameriky, odklon centra námořního obchodu z východního Středomoří na Atlantické pobřeží západní Evropy a vynález parního stroje a znamenaly pro Perast, ale i pro celou zdejší oblast konec blahobytu a prosperity.
Období hospodářského rozmachu od konce 16. do začátku 18. stol. se odrazilo i v architektonické tvářnosti Perastu. Domy bohatých kapitánů, rejdařů a obchodníků vynikaly výstavností a bohatstvím architektonických detailů. Byly budovány v renesančním a především barokním slohu a patřily k nim zejména domy Bujovićů, Zmajevićů, Balovićů a Viskovićů (viz tematický článek: Památky v muzeu Viskovićů v Perastu v boce Kotorské). V paláci Bujovićů z konce 17. stol. je dnes bohaté Muzeum města Perastu (Muzej grada Perasta), zaměřené převážně na mořeplavbu (viz aktualita: Rozšíření Muzea města Perastu). Bývalá Nautika slouží nyní jako obytná budova.
Barokní palác rodiny Zmajevićů, zvaný též Biskupija, dal ve druhé polovině 17. století postavit A. Zmajević, arcibiskup v Baru; vedle paláce je kaplička - mauzoleum rodiny Zmajevićů.
Ze sakrálních staveb stojí za zmínku ještě kostel sv. Mikuláše (Sveti Nikola) v centru Perastu, ale architektonicky zajímavější je sousední nedokončený farní kostel ze 17. stol. Od zřícenin benátské pevnosti nad městem je krásný výhled.
Perast je městskou památkovou rezervací, ale přes památkovou ochranu jsou v něm některé poničené a zchátralé budovy; na zkáze se podílelo i zemětřesení v r. 1979.
Na blízkém ostrůvku Sv. Jiří (Sv. Djordje) je benediktinské opatství z poloviny 12, stol. Bylo několikrát vyloupeno, vypáleno a pobořeno, plně obnoveno bylo v roce 1914. Je na něm perastský hřbitov.
Ostrůvek Gospa od Škrpjela (Panna Maria Na skalách) je uměle navršený - na podmořský skalní útes přiváželi kamení hlavně námořníci, kteří se šťastně vrátili ze svých plaveb, a vršili tak postupně ostrůvek, na němž byl začátkem 17. století postaven mariánský poutní kostel. Stěny a strop kostela jsou pokryty 68 freskami perastského rodáka, barokního malíře T. Kokolji. V kostele je umístěno na 2500 stříbrných destiček s rytinami scén z námořnického života, které darovali námořníci za ochranu na moři (viz tematický článek: Za zlatými a stříbrnými poklady Kotoru a jeho blízkého okolí). V kostele je i proslulá mariánská ikona. Kostel obklopují vysoké cypřiše. Tradice vhazování kamenů k ostrůvku trvá dodnes, zejména však při každoroční pouti Fašinada v srpnu. Na ostrůvky se jezdí čluny z Perastu.

Risan - malé městečko a přístav v závěru Risanského zálivu, 4 km západně od Perastu a 27 km severovýchodně od města Herceg-Novi. Leží na úpatí pohoří Orjen, při staré silnici objíždějící celou boku Kotorskou, tj. všechny její zálivy. Před vybudování trajektového spoje Kamenari-Lepetane byla zdejší silnice jedinou dopravní spojnicí v boce. Trajekt zkracuje cestu např. do Tivatu o 57 km.
Risan je nejstarší osada v boce Kotorské a jedna z nejstarších na celém východním Jadranu. Podle řecké báje byl jejím zakladatelem mytický Kadmos a jeho žena Harmonie, ale historicky byli jejími zakladatelé Ilyrové z kmene Delmatů (Dalmatů), a to ve druhé polovině první tisíciletí př.n.l. Jejich bojovná královna Teuta jim vládla ve třetím století př.n.l., ale ve sporu s Římem a následných bojích v r. 229 př.n.l. podlehla a podle jedné verze skončila ve vyhnanství na jednom z chorvatských ostrůvků. Její sídelní město Rhison se stalo v r. 167 př.n.l. za ilyrského krále Gentia součástí římské říše. Mělo pak v dalších staletích osud podobný jako sídla v boce: vládci se tu střídali, nejvýrazněji se projevilo panství Turků, Benátčanů a Rakušanů. V Risanu působila od 17. do 19. stol. známá ikonografická škola.
Do povědomí dnešního návštěvníka se Risan dostal pro své archeologické vykopávky mimořádného významu. Nejcennějším nalezištěm je římská usedlost (villa rustica) v místech, kde odbočuje cesta na Nikšić (lokalita zvaná Carine, kde měl být podle tradice i Teutin palác - cca 100 m od moře a od silnice směrem na Grahovo). Vykopávky nejsou sice úplně dokončeny, ale již to, co bylo nalezeno, je velmi cenné. Jsou to především podlahové mozaiky s geometrickými a rostlinnými vzory; ta nejkrásnější má ve svému středu postavu římského boha spánku Hypna (viz aktualita: Antické mozaiky v Risanu jsou zpřístupněny návštěvníkům). Pochází ze 2. stol. n.l. Na vykopávkách se podílel mj. i slavný anglický archeolog A. Evans, který později vedl vykopávky v Knossu na Krétě. Při mořském břehu jsou v moři vidět zatopené pozůstatky antických staveb. Na zdejším kopci Gradina se dochovaly zbytky ilyrských hradeb.
Risan je oblíbeným východiskem výstupů do nejvyšších partií pohoří Orjen (cca 4 hod.). Na cestě z Risanu do Perastu stojí klášter Banja s kostelem sv. Jiří (Sveti Djordje), pocházející údajně z doby Štěpána Nemanji. Turky byl vypálen, obnoven v roce 1722.
Z Risanu oběma směry, tedy směrem na Perast i na Morinj, je několik dobrých možností koupání. V Risanu je hotel (Teuta), v Morinji kemp a vyvazovací přístaviště.

Dobrota je osada začínající 2 km severně od Kotoru, ale roztroušená na několika kilometrech mezi říčkami Škurdou a Ljutou. Patřila v 18. a 19. stol. k nejbohatším sídlům v boce Kotorské - její obyvatelé vlastnili největší počet plavidel v boce. Jejich zámožnost ještě dnes dokládají výstavné domy, např. Dabinovićů a Miloševićů z 19. stol., Tripkovićů a Ivanovićů z 18. stol. aj. Ve zdejších kostelech sv. Matěje a Eustacha jsou velmi cenné obrazy, např. od G. Belliniho a C. Dolciho.

Lovćenskou silnicí do Cetinje. Z Kotoru vede stará, ale stále upravovaná silnice nejprve do průsmyku Trojica, pak 25 serpentinami stoupá do sedla Krstac (926 m). Toto místo je i výraznou vegetační hranicí a nádherným vyhlídkovým bodem. Cesta do Krstacu je dlouhá 22 km a pokračuje pak nehostinným terénem krasového Cetinjského polje přes vesnici Njeguši do Cetinje (celkem 45 km). Z vesnice Njeguši pocházel rod černohorských vladyků Petrovićů a byla též rodištěm Petra II. Petroviće Njegoše. V jeho rodném domě je dnes malé pamětní muzeum. Dnes se sem jezdí jako do zajímavé horské osady a střediska výroby proslulého njegušského pršutu a sýra na jejich ochutnávku.

Pohoří Lovćen s mauzoleem Petra II. Petroviće Njegoše (podrobněji viz tematický článek: Mauzoleum Petra II. Petroviće Njegoše na Lovćenu).