Boka Kotorská

Boka znamená italsky ústa nebo otvor a přeneseně se běžně používá pro záliv. Boka Kotorská není jen obrovský, ale je současně i podivuhodný záliv v severozápadní části černohorského přímoří. Podle odborníků patří boka Kotorská k 25 nejkrásnějším zálivům na světě. Majestátností své horské hradby zvedající se přímo z moře i svým tvarem a velikostí připomíná spíš daleký sever, malebností svého pobřeží a bujným rostlinstvem slunný jih. Zatímco první nedočkavci se v polovině jara v Herceg-Novi plném subtropické květeny koupou, milovníci lyží si ještě užívají sjezdu na zasněžených svazích hory Subra v pohoří Orjen. V nejvyšších oblastech okolních hor bývají ještě v květnu spousty sněhu.

Vodní srážky převážnou měrou zadržují horská pásma nad bokou Kotorskou, především Krivošije a Orjen. Obec Crkvice v pohoří Krivošije, kde ročně spadne na 4600 mm vodních srážek, je nejdeštivějším místem v Evropě (v horách severozápadně od Risanu). Dostatek vláhy však mají i některá města na pobřeží, která jí děkují za svou bohatou flóru (např. Herceg-Novi). Roční příděl vodních srážek však nepřesahuje 2000 mm, přičemž spadnou většinou v zimních měsících.

Některá letoviska jsou plná turistů, jiná místa jen vzpomínají na zašlou slávu před staletími a chátrají. A všude čekají na návštěvníky kulturně historické památky mimořádné úrovně, dokládající začátky zdejšího osídlení již před 2500 lety, dobu největší slávy zdejší námořní plavby a její prosperitu, stejně jako její pozdější úpadek. V boce Kotorské po staletí velmi dobře prosperovaly některé téměř nezávislé bohaté městské komunity, které byly ekonomicky i kulturně na vysoké úrovni. Turkům se nikdy nepodařilo některé z nich, jako např. Kotor a Perast, podrobit. Zlom v prosperitě přinesl až přesun hospodářského potenciálu z této části Středomoří na pobřeží Atlantiku.

Výstavné hotely a jejich doprovodná zařízení reprezentují znovuzrození boky a jejích sídel díky cestovnímu ruchu v posledních 40 letech.

Za Rakousko-Uherska byla boka Kotorská hlavní základnou rakousko-uherského námořnictva pro oblast jižního Jadranu a Jónského moře. Mezi dvěma světovými válkami sloužila boka i potřebám československé armády, spojence armády Království Jugoslávie.

Břehy boky Kotorské jsou dlouhé 105,7 km a představují téměř jednu třetinu celkové délky černohorského pobřeží; značně se liší od ostatního přímoří.

Návštěvník boky může buď objet celý záliv, včetně všech jeho menších zálivů a zátok, nebo si může zkrátit cestu odbočením k trajektu mezi obcemi Kamenari a Lepetane . Ten zajišťuje přepravu v nejužším místě boky, kde je jen 350 metrů široká. Této úžině se říká Verige, tzn. řetězy; tento název si nese už od středověku, kdy uherský král Ludvík, který byl pánem i boky, dal přes úžinu natáhnout řetězy, aby zabránil nepřátelským lodím vjet do tří vnitřních částí boky. Aktualita:  Zdražení trajektu přes úžinu Verige v Boce Kotorské.

Obě možnosti, tj. objezd nebo trajekt, mají své přednosti i zápory: ta první umožňuje navštívit i menší starobylá místa v boce, např. Risan a Perast (viz Kotor - výlety). Je však značně delší - přibližně o 40 km. Ta druhá podstatně zrychlí cestu a umožňuje z paluby trajektu pozorovat s patřičným odstupem stále se měnící působivou scenérii hor i moře; míjí však odlehlejší místa v severní části boky. Trajektová linka je v provozu po celý rok. Trajekty jezdí 24 hodin denně bez fixního jízdního řádu: v létě non-stop a v zimním období po 22 hodině jezdí v každou celou hodinu z Kamenari a v každou půl hodinu z Lepetane. Do Kamenari vede silnice z Herceg-Novi, Zeleniky a Bijele, z opačné strany - do Lepetane, z Kotoru a Tivatu.

V boce Kotorské jsou jako na jednom z mála míst v černohorském přímoří v moři i na břehu sladkovodní prameny - vrulja.

Zajímavé lokality