Pokračuje průzkum podmořského bohatství Černé Hory

Datum zveřejnění : 08.03.2010

Kulturní orgány Černé Hory jsou si vědomy obrovských hodnot, historických, kulturních i materiálních, které představují vraky lodí, které leží na dně teritoriálních vod Černé Hory. Jsou to nesmírné poklady, mezi nimiž jsou lodě antické, středověké, ale v nemalém počtu i lodě moderní, jež ztroskotaly u černohorských břehů v průběhu dvou světových válek. A nechybějí tu ani trosky letadel. Černé Hoře však zatím chybí podrobný přehled o tom, co se na jejím mořském dně vlastně skrývá.

Pomocníkem černohorských potápěčů, kteří provádějí inventuru podmoří, je italská odborná publikace, věnovaná italským plavidlům, která ztroskotala v průběhu druhé světové války ve zdejších vodách. Publikaci věnoval potápěčům z Herceg-Novi její italský autor Cesare Balzi. Publikace je velmi podrobná a precizní; obsahuje nejen veškeré technické údaje o lodích samotných, ale i místo, kde klesly ke dnu a co bylo příčinou jejich havárie.

Potápěči z hercegnovského potápěčského centra "Marina" uskutečnili právě na základě údajů v této knize expedici k vraku italské obchodní lodě "Carlotta", která v roce 1942 narazila na minu u mysu Platamuni (jihozápadně od Budvy) a během třinácti minut se potopila. Tato italská obchodní loď jezdila na trase Bar – Dubrovník. Řada italských plavidel v té době ztroskotala u černohorského pobřeží a mnohým se stalo hrobem mořské dno především v boce Kotorské; mezi nimi je např. Oreste, Maria Pompei, Quinto, Vittorio a další.

Expedice Carlotta znovu rozvířila v odborných kruzích i ve veřejnosti otázku nezbytnosti dokončení černohorského potápěčského průvodce. Ten je již ve stavu značné rozpracovanosti, zbývá však odborně zpracovat ještě některé lokality tak, aby byl kompletní a podával úplný přehled o podmořském archeologickém bohatství Černé Hory, které je nemalé. Má to mimořádnou důležitost i z hlediska cestovního ruchu – vždyť potápěčská turistika skrývá v sobě obrovský potenciál, podle statistik je v Evropě kolem 3,5 milionu amatérských potápěčů a Černá Hora díky poměrné nedotčenosti svého podmoří může být pro tisíce z nich zemí zaslíbenou.

K aktualizaci a medializaci otázek spojených s odkrýváním černohorského podmořského bohatství přispěl na podzim minulého roku projekt realizovaný americkou lodí Herkules. Toto plavidlo je pokládané právem za v současné době nejmodernější světovou loď pro průzkum podmoří. Herkules kotvil několik týdnů v boce Kotorské a uskutečňoval tu projekt amerického fondu "RPM Nautical" z Floridy, kterého se zúčastnilo i několik černohorských institucí a společností, jako např. Krajský ústav ochrany kulturních památek z Kotoru, Regionální centrum pro výuku potápěčů Bijela a další. Šlo o finančně velmi náročný projekt; vždyť americký fond na něj denně vynakládal 25 tisíc dolarů.

Hlavním záměrem amerického projektu bylo zmapovat současný stav podmoří v boce Kotorské, tj. zjistit, zda a na kterých lokalitách boky leží dosud neodhalené pozůstatky ztroskotaných plavidel; dále v jakém stavu jsou již známé vraky lodí i letadel, případně jaký je stupeň jejuich devastace, jaká opatření by byla nejvhodnější k jejich ochraně v budoucnosti.

Americký projekt byl i podnětem pro černohorské orgány, aby zabezpečení podmořských nalezišť vraků před rozkrádáním věnovaly maximální úsilí, a to především v souladu s připravovaných Zákonem o kulturním bohatství, v němž nechybí ani ustanovení o trestní odpovědnosti. Vždyť kulturní dědictví, i to podmořské, není zdaleka jen záležitostí lokální.

Mezi novými objevy lodí Hekules u černohorského pobřeží bylo objevení zatím nejhodnotnějších hydroarcheologických lokalit, a to dvou římských nákladních lodí a dále rozluštění téměř sto let staré hádanky o skutečném „hrobě“ německé ponorky U72 z první světové války. Podle ředitele amerického projektu byla jeho loňská mise v boce Kotorské teprve začátkem projektu zmapovat celé černohorské podmoří, zjistit veškeré vraky lodí, letadel z nejrůznějších historických epoch, jakož i veškeré hromadné nálezy amfor.

Černohorská strana je si přitom vědoma, že musí výrazně změnit dosavadní přístup, jak k samotnému vlastnímu hydroarcheologickému průzkumu, tak k zabezpečení objevených nalezišť jak proti devastaci, tak proti loupení. V uplynulých letech byly vykradeny mnohé vraky antických lodí, např. u letoviska Njivice, v zátokách Rose, Žanjica a Trašte. Celá Černá Hora nemá zatím ani jediného archeologa-potápěče a mladí archeologové zatím nejevili příliš veliký zájem o nabídku potápěčské výuky.

Příslušné orgány budou také muset řešit otázky způsobu fyzické ochrany již známých nalezišť. Okolní státy, které mají podstatně delší a větší zkušenosti v tomto oboru, řeší různým způsobem toto zabezpečení. Za zvážení stojí například způsob, který se v poslední době osvědčuje Chorvatům na Jadranu, a to instalování kovových mříží, které pokryjí naleziště, a tak je nejen fyzicky zajistí celé naleziště, ale současně vytvářejí podmínky pro to, že může sloužit jako jakési podmořské muzeum. V Chorvatsku je takto zabezpečeno osm antických lokalit s množstvím amfor, a to v akvatoriu Latovo, Rab, Pag, Žirje, Umag a Rogoznica. Tento způsob ochrany je v současné době považován za velmi bezpečný a perspektivní, těší se velkému zájmu odborníků a podporuje jej i světová organizace UNESCO. Za velmi důležité se přitom pokládá, že tyto lokality jsou současně i velmi dobře dostupné amatérským potápěčům – turistům, jejichž zájem o podmořské objekty neustále stoupá.

V současné době doufá Krajský ústav ochrany památek v Kotoru, že se mu podaří najít prostředky jak pro pokračování průzkumu podmoří zejména v boce Kotorské, tak i pro zabezpečení nálezů. Právě oblast boky proslulá četnými kulturněhistorickými památkami na pobřeží a dalšími atraktivními lokalitami, skrývá v podmoří ještě mnoho krás, dostupných jen potápěčům. Jak dosavadní znalosti ukazují, je zejména Risanský záliv v boce hotovou pokladnicí, kde jsou antická hydroarcheologická naleziště doslova na každém metru. Avšak v ostatních částech boky jsou podmořské nálezy četné. Tak např. u mysu Kobila (jihovýchodně od letoviska Njivice) objevili potápěči v hloubce 32 metrů vrak turecké galéry ze 16. století, s několika děly a dvěma kotvami. Mezi pláží Dobreč a ostrůvkem Mamula leží v hloubce asi 40 metrů vrak rakousko-uherské obchodní lodi "Tifany", která v roce 1917 narazila na skály mysu Arza. A na samém vstupu do boky našel svůj konec hlídkový člun jugoslávského námořnictva "Golešnica", který ještě jako rakouské plavidlo sloužil již v první světové válce. Ale největším a nejatraktivnějším vrakem v zálivu je starý rakousko-uherský křižník "Kaiser Franz Joseph I.". Ten ztroskotal za bouře v roce 1919 blízko zátoky Cipavica u poloostrova Prevlaka, v hloubce 28 až 42 metrů. Vrak ale leží již v chorvatských teritoriálních vodách.

Potápěčské lokality v boce Kotorské: Potápěské centrum Marina (Ronilački centrar Marina) - www.dcmarina.com

Zdroj informací: deník Pobjeda (www.pobjeda.me)

Poslat

Poslat

Poslat

Poslat

Webová prezentace národních parků Černé Hory získala významné ocenění

iž popáté se koncem listopadu v Bělehradu konal největší regionální internetový festival s názvem Web Fest.Me, jehož cílem je popularizace internetu a ocenění nejlepších internetových projektů.

27.12.2011

Pevnosti a opevnění v oblasti Budvanské riviéry

Svého času nebylo těchto staveb v budvanském přímoří málo. V době jejich vzniku, tj. od poloviny středověku přibližně do poloviny 19. století byly důležitými obrannými stavbami, které zejména v bouřlivých staletích turecké expanze hrály důležitou úlohu. Patří k nim městské fortifikace, samostatné pevnosti a obranné věže.

02.11.2011

Buljarica, krásná pláž i významné chráněné území na Budvanské riviéře

Zátoka Buljarica se rozkládá 2 kilometry jihovýchodně od letoviska Petrovac. Je to největší pláž této riviéry – je dlouhá 2 250 metrů a zaujímá plochu 60 000 m2. Je složena místy z nejjemnějšího písky, místy z oblázků. Zázemí Buljarice tvoří pohoří Paštrovska gora, které zdejší oblast odděluje od oblasti Skadarského jezera

15.09.2011