Pěstování olivovníků a zpracování olivového oleje v Černé Hoře

Pěstování olivovníků má na černohorském pobřeží velmi starou tradici. Předpokládá se, že první olivovník tu zasadili Ilyrové, kteří obývali zdejší kraje celé první tisíciletí před naším letopočtem. Pro ně byl olivovník kultovní rostlinou, symbolem plodnosti, míru, zdraví. Pěstování této mimořádně cenné plodiny byl vedle mořeplavectví (včetně pirátství) nejdůležitějším hospodářským odvětvím. Není proto náhoda, že nejstarší olivovník ve Středomoří, ale současně i v Evropě a jeden z nejstarších na světě, jehož stáří se odhaduje na více než dva tisíce let, se nachází právě zde, v srdci černohorského přímoří. Tento starý olivovník, kterému Černohorci říkají "stara maslina", mohou návštěvníci obdivovat v olivovém háji u osady Mirovica, jen pár kilometrů jižně od Baru, při silnici Bar – Ulcinj (viz článek: Olivový háj starý přes dva tisíce let). Z Baru k ní vede dobré značení. A tento prastarý, stále však poměrně dosti mohutný strom, plodí dosud kvalitní olivy. Ostatně není tento "stařík" ve zdejší oblasti úplně ojedinělý. Mezi více než 100 000 olivovníky, které rostou v oblasti Baru, je jich pěkná řada starších než tisíc let.

Podle místní tradice nevyráželi v dávné minulosti zdejší muži na své plavby po moři dřív, než opečovali své olivovníky. Pak teprve odplouvali a na ženách většinou nechávali sklizeň a zpracování plodů. A právě Ilyrům se přičítá vznik tradice živé až dodnes: když chtěl zdejší mladý muž uzavřít sňatek, musel napřed zasadit deset olivovníků (některé prameny uvádějí, že povinnost adepta manželství bylo zasadit minimálně sto těchto stromů).

A není to ani v době dávno minulé, co olivovníky a olivy byly na černohorském pobřeží ještě stále ceněným artiklem a nikoli zanedbávanými Popelkami. Hlavními pěstitelskými oblastmi byl poloostrov Luštica v severozápadní části černohorského přímoří, v boce Kotorské, a okolí Baru v jeho jihovýchodní části (ale pěstovaly se na celém pobřeží). Podle statistik se jich dnes na Luštici pěstuje na 70 000, v oblasti Baru pak 130 000 tisíc dříve však jich bylo ještě značně více. Jeden olivovník měl hodnotu jednoho dukátu, každá rodina vlastnila do 50 do 500 olivovníků.

Zájem o olivy přispěl v posledních letech k výrazné revitalizaci starých olivovníků a k výsadbě nových, k progresivnějším metodám péče o ně, k modernějším a efektivnějšímu způsobu sklízení oliv i jejich zpracování. Cílem je získat co největší množství extra panenského oleje. Podíl tohoto nejkvalitnějšího olivového oleje závisí kromě odrůdy a pěstebních podmínek (kvalita půdy, klimatické podmínky, blízkost moře. aj.) olivovníků do značné míry na způsobu sklizně oliv a jejich zpracování. Např. v současné době dávají pěstitelé olivovníků při sklizni přednost setřásání plodů před trháním (až 98 % plodů se dnes sklízí setřásáním). Musí být přitom samozřejmě zajištěno, že se plody neznečistí. Nové lisy na olej jsou vybaveny moderní mechanizací, nezbytnou pro získávání nejkvalitnějšího extra panenského oleje. Aby olej mohl být takto označen, musí splňovat četná přísná kriteria, především se získává mírným prvotním tlakem při lisování zdravých čerstvých plodů, nesmí překročit stanovenou kyselost, kromě typické vůně kvalitního olej nesmí mít vůni jakékoli příměsi aj.

Práce kolem olivových plantáží je náročný celoroční úvazek s přesně stanovenými agrotechnickými termíny Po sklizni nastávají podzimní práce, především hnojení, a to jak organickými, tak minerálními hnojivy. Následuje okopávání (několikrát ročně s přesně stanovenou hloubkou zpracování půdy) a mulčování. Je třeba též zajistit olivovníkům i nezbytnou vláhu, a to zejména novým sazenicím. V létě je však třeba postarat se o vláhu pro všechny stromy. Nemalá pozornost musí být věnována prevenci houbových chorob stromů i zásahům při postižení nejrůznějšími nemocemi (postřiky apod.). Úkolem náročným na odbornou znalost je řez olivovníků. Je třeba sledovat správný tvar koruny, podpořit řezem plodnost stromů, zajistit jeho provzdušnění.

Téměř ve všech středomořských zemích je olivovníkům, těmto „stromům života“, jak bývají často nazývány, v posledních letech věnována zvýšená pozornost a péče. V Černé Hoře, jak s politováním dosvědčují tamější odborníci, tomu tak bohužel není, i když i tam se již objevují první vlaštovky; ale situace se zatím mění jen pomalu.

Ministerstvo zemědělství Černé Hory podniká v současné době řadu kroků, aby tuto stagnaci zastavilo. Velký přínos k vytvoření právního rámci pro nové iniciativy představuje Strategie rozvoje výroby potravin a rurálních oblastí, která doplňuje Zákon o pěstování olivovníků a výrobě olivového oleje z roku 2003. Tím je nejen stanoven směr všech odvětví zemědělství, včetně pěstování olivovníků, ale i budoucí integrace zemědělství Černé Hory do zemědělské politiky Evropské unie. Právě v souvislosti s politikou Evropské unie v tomto odvětví vidí ministerstvo velký vzor v sousedním Chorvatsku. Protože Evropská unie reguluje ve svých členských zemích a omezuje rozsah ploch, na nichž mohou tyto země pěstovat olivy, usiluje Chorvatsko jako dosud nečlenská, avšak čekatelská země o to, aby do svého přijetí maximálně rozšířila své olivové háje a zvýšila počet pěstovaných olivovníků. V chorvatském zemědělství zažívá pěstování olivovníků velká boom a předstihlo dokonce i vinohradnictví. Ročně se v Chorvatsku vysazuje přibližně půl milionu (!!!) nových olivovníků, a to v souladu s Operativním programem vlády Chorvatské republiky. Chorvatsko plánuje, že do přijetí země do Evropské unie bude disponovat fondem olivovníků čítajícím 10 milionů stromů s plochou olivových hájů 50 tisíc hektarů a produkcí 10 tisíc tun oleje. Do těchto aktivit jsou v Chorvatsku zapojeny všechny stupně státní správy, družstva, společnosti i jednotlivci.

Ve srovnání s těmito údaji Černá Hora zaostává. V současné době roste v Černé Hoře 420 tisíc olivovníků, které zaujímají rozlohu přes 3 tisíce hektarů. Produkce olivového oleje činí 500 tun. Přitom jen v jedné oblasti, pravda, v té nejdůležitější – na poloostrově Luštica v boce Kotorské se v roce 1936 nacházelo téměř 100 tisíc olivovníků. V poslední době právě na Luštici ubývalo olivovníků nejrychleji: obrovský zájem investorů v cestovních ruchu, zejména ruských podnikatelů, způsobil, že místní zemědělci jim ochotně prodávali svou půdu, což znamenalo likvidaci stovek hektarů olivových hájů. Přitom Luštica měla a má ty nejlepší předpoklady pro pěstování těchto stromů a a pro urychlené zvyšování jejich počtu v této lokalitě. V současné době komplikuje situaci též vylidnění tohoto poloostrova – pro ilustraci: počet obyvatel Luštica poklesl od začátku 20. století z 1 200 na dnešních 400 a sestup pokračuje.

Nejedná se však pouze o Luštici, středem zájmu černohorských orgánů je i oblast Valdanos (severně od Ulcinje) a další lokality na nejzazším jihu černohorského pobřeží. Pokud jde o Valdanos, jsou mnohé háje v dosti zanedbaném stavu a situaci komplikuje i právě probíhající privatizace. Orgány Černé Hory však v tomto směru postupují striktně a mnohdy se jim daří zabránit spekulacím, které by měly za následek úplnou likvidaci olivových hájů.

Zvýšení kvality olivovníkových porostů a dosahování co nejvyššího procenta extra panenského oleje vyžaduje samozřejmě stále vyšší nároky na znalosti pěstitele. Odbornou pomoc mu přitom poskytují především černohorské odborné orgány (Biotechnologická fakulta v Podgorici, Zemědělská fakulta tamtéž, černohorské Ministerstvo zemědělství aj.). Velkou pomocí jsou i Sdružení pěstitelů olivovníků, která zajišťují specializované stroje pro revitalizaci starých olivových hájů, organizují odborné kurzy, edukační programy, kulaté stoly, praktické dílny, informační servis, vydávání odborných příruček a další výukové programy.

Velmi se osvědčila i výměna zkušeností pěstitelů oliv jak v rámci Černé Hory, tak s pěstiteli z jiných evropských zemí – Itálie, Chorvatska či Španělska. Mezinárodní komitét pěstování oliv se sídlem v Madridu organizuje kurzy, zprostředkuje kontakty aj.

Černohorská Sdružení pěstitelů olivovníků jsou garanty i velmi náročného úkolu: starat se o popularizaci a propagaci výrobků z oliv a o vytvoření nového černohorského brendu pro ně. Tento úkol je dvoustranný - jednak je třeba propagovat výrobky z černohorských oliv na zahraničních trzích jako nezbytné součásti zdravé stravy, jednak popularizovat moderní přístup k pěstování a péči o olivovníky i ke sklizni oliv a jejich zpracování mezi pěstiteli olivovníků.

Současným trendem v tomto odvětví je v Černé Hoře i v dalších zemích, kde se pěstují olivovníky, popularizace jednotlivých soukromých pěstitelů a jejich výrobků. Tento nový směr se všude na světě velmi osvědčil, neboť vnáší do odvětví soutěživost, snahu po uplatnění jednotlivců a zviditelnění rodinného a rodového úspěchu a přispívá i ke zvyšování zájmu mladých o něj jakožto o perspektivním oboru.

• Fotogalerie

Poslat

Poslat

Poslat

Poslat