Kláštery na pobřeží Černé Hory

Datum zveřejnění : 06.01.2010

Kláštery v Černé Hoře patří k hlavním kulturně historickým památkám v této jedinečné, trochu divoké zemi, památkami, které svědčí o kontinuitě jejího kulturního vývoje po dlouhá staletí. V zemi s tak heroickou minulostí, kde se po dlouhá staletí bojovalo o bytí a nebytí národa, byly kláštery bořeny a zapalovány ve válkách a ničeny zemětřeseními, ale vždy byly vzkříšeny z popela, a to jak v dávné minulosti, tak i v dobách poměrně nedávných. Mnohé z nich byly v poslední době upraveny alespoň natolik, aby v nich našly domov malé komunity pravoslavných mnichů nebo mnišek, které tak pomáhají vzkřísit staletou tradici v Černé Hoře.

V první části našeho putování po nejvýznamnějších černohorských klášterech se vypravíme do klášterů na jadranském pobřeží. Brzy budou následovat kláštery ve střední části Černé Hory, na Skadarském jezeře a v severní části země.

Klášter Savina 

Klášter stojí na břehu zálivu boka Kotorská, na východním okraji živého města, letoviska a lázní Herceg-Novi. Na rozdíl od většiny srbských klášterů nevznikl jako nadace vládce, podle pevného plánu, který se realizoval převážně za života daného panovníka. Vznikla postupně v průběhu řady století- úsilím mnichů a zdejšího lidu. Dnes je to krásný harmonický celek obklopený hradbami, složený ze tří kostelů, konaku – obydlí mnichů, hřbitova a hospodářských budov.

Dva ze tří uvedených kostelů se nacházejí v centrální části klášterního nádvoří. Stojí vedle sebe a spolu se sousedním konakem tvoří velmi malebný celek. Oba jsou zasvěceny Zesnutí Bohorodičky (Uspenje Bogorodice). V den jejího svátku se tu koná slavná pouť, na kterou každoročně přicházejí tisíce věřících.

Druhý, malý kostel má být nejstarším kostelem nejen v Savině, nýbrž v celém regionu. Tento skromný jednoduchý kostelík pochází podle tradice ze začátku 11. století, ale ve skutečnosti byl postaven až v 15. století. Utrpěl značné škody v době, kdy Turci usilovali o dobytí těchto strategicky velmi důležitých míst, ale zase se vzchopil. Ještě větší útrapy a zkázu přinesla klášteru a celému kraji tzv. Válka o Krétu, která se z původního ohniska přenesla do této oblasti a Turci v ní bojovali s Benátčany, kteří byli v té době pány boky Kotorské. Po válce se mniši i okolní obyvatelé vrátili a s sebou přinesli z dočasných obydlí i četné liturgické předměty. Kostelík se však dočkal obnovy až v roce 1831. Z jeho fresek, původních i pozdějších mnoho nezůstalo.

Malý kostel však brzy nedostačoval vzrůstajícímu počtu věřících. Ti se podíleli na postavení velké svatyně. Byla postavena v tradičním byzantském slohu s výraznými barokními prvky. Kostel byl dokončen a vysvěcen poslední rok 18. století. Stavba se totiž protahovala pro nedostatek prostředků.

Třetí klášterní kostel se nachází mimo klášterní areál, nad ním na zalesněném kopci. Je zasvěcen sv. Sávovi (Sv. Sava), prvnímu světci srbské autochtonní církve. Kostel byl postaven v 19. století. Je přístupný jen pěšky. Naskýtá se od něho krásný výhled na boku Kotorskou.

Největší chloubou Saviny je klenotnice starého kostel, která byla cennými exponáty doplňována po staletí. Jsou tu uloženy např. předměty ze starého zničeného kláštera Tvrdoša, tzv. Kříž sv. Sávy, liturgické předměty, ikony, obrazy aj. Velmi hodnotnou sbírku historických knih, prvotisků a dokumentů má i zdejší knihovna.

V klášteře opět působí pravoslavní mniši.

Klášter Banja

Nachází se na pobřeží boky Kotorské, v těsné blízkosti městečka Risan, při cestě z Risanu do Perastu.

Podle tradice jej založil sám rašský župan Štěpán Nemanja, historické prameny jej však prvně zmiňují až začátkem 17. století. Jméno Banja, tj. lázně se váže k někdejším římským lázním, které se spolu s částí sousedního antického města Risan propadly při zemětřesení do moře.

V polovině 17. století, když Turci utrpěli porážku v boji u Perastu, zapálilo ustupující turecké vojsko klášter, ale mnichům se podařilo spolu s klášterními cennostmi uprchnout. Klášterní poklad až po mnoha peripetiích zakotvil v klášteře Savina, kde je dosud.

Dnešní kostel a klášterní konak dal postavit v roce 1720 chilandarský archimandita Atanasij s předními risanskými rodinami, dostavby se však prováděly po celé 19. století. Začátkem 20. století byl plně obnoven.

Dnešní klášter se rozkládá na dvou úrovních: v horní je kostel sv. Jiří (Sv. Djordja) a hřbitov, v dolní konak. Při schodišti, které je spojuje, je vysoká zvonice.

V klášteře je kromě uctívané ikony sv. Jiří sbírka ikon italokrétské školy, bohatá knihovna a sbírka krajek.

Banja je aktivní ženský klášter.

Klášter Podlastva

Klášter se nachází ve vesnici Lastva Grbaljska, 5 km severozápadně od Budvy. Dobře je vidět z Jadranské magistrály při cestě z Tivatu do Budvy.

Podle ústního podání byl založen v polovině 14. století srbským králem Dušanem, ale první písemný záznam o něm je až z roku 1419. O osm let později byl v klášteře vyhlášen tzv. Grbaljský zákoník, který měl velký význam pro formování zdejší společnosti.

V 80. letech minulého století byly na území kláštera prováděny archeologické výzkumy, při nichž byla objevena část mozaiky, křtitelnice, kamenné plastiky aj. Ze staré raně křesťanské, resp. Byzantské baziliky z 5. až 6. století.

Klášter byl po staletí politickým a duchovním střediskem zdejšího kraje zvaného Grbalj.

V průběhu věků utrpěl těžké škody, od selského povstání proti Benátčanům v 15. století až po boje v první a druhé světové válce. Těžce postižen byl i zemětřesením v roce 1979. Právě toto zemětřesení odkrylo některé dosud neznámé prvky ze starších staveb, mj. fresky z 15. století. I když se jich podařilo zachránit jen málo, ty dochované dosvědčují vysoké mistrovství jejich tvůrců.

Dnešní klášterní kostel je zasvěcen Narození Matky Boží (Rodjenje Presvete Bogorodice). Zdobí jej fresky pocházející z obnovy v 17. století, které však zdaleka nedosahují úrovně těch původních.

Jižně od kostela se nachází velký dvoupatrový konak. Celý komplex je obklopen zdí se dvěma branami.

Klášterní klenotnice je vzhledem k mnohým loupeživým přepadením v minulosti velmi chudá.

Klášter je obydlen malou komunitou mnišek.

Klášter Podostrog

Nachází se v blízkosti Budvy, 2 km severně od jejího centra, na úpatí kopců Ostrog a Dubovica. Také se mu někdy říká Podmaine, podle jména osady, v níž se nachází.

Doba jeho založení není známa, ale podle některých pozdně gotických architektonických prvků se má za to, že pochází z 15. století; v listinách je však prvně zmíněn až v první polovině 17. století. Předpokládá se, že v té době došlo k obnově původních staveb. Klášter byl oblíbeným místem černohorských vládců, kteří si tu měli i svou rezidenci.

Oba klášterní kostely jsou zasvěceny Matce Boží. Starší, malý, byl obnoven v 1. polovině 17. století. Velmi hodnotná musela být jeho fresková výzdoba ze života Bohorodičky, zajímavá tématicky ai stylově. Fresky se však dochovaly jen ve fragmentech.

Velký monumentální hlavní kostel Zesnutí Matky Boží pochází z poloviny 18. století. Má se za to, že jejím stavebním vzorem byl kostel Panny Marie Kolegiaty v Kotoru. Kostel je bez freskové výzdoby.

Rezidence černohorských vládců – vladyků se nacházela ve velkém konaku. Zde zemřel vladyka Danilo v 18. století, byl oblíbeným sídlem i vladyky Petra II. Petroviće Njegoše. Ten zde vytvořil i svou Slobodijadu a části svého hlavního díla, Horského věnce.

V klášteře pobýval v roce 1764 srbský obrozenec Dositej Obradović a učil zde děti kmene Mainů číst a psát.

V 18. století usilovali o dobytí kláštera Benátčané. Obranu proti nim organizovali příslušníci okolních kmenů Mainů, Brajićů a Poborů.

Klášter byl obehnán hradbou se střílnami a strážními věžemi. Součástí komplexu byla i četná hospodářská stavení. Právě tudy procházela hranice Černé Hory a Benátek, později Černé Hory a Rakouska. Rakušané donutili v roce 1837 Petra II. Petroviće, aby jim Podostrog prodal, ale o jedenáct let později se jej Černohorcům podařilo koupit zpět.

Klášter byl v bouřlivých válečných letech 19. století značně poškozen, další škody utrpěl při zemětřesení v roce 1979. V současné době probíhá jeho pomalá obnova. V klášteře žije mužská mnišská komunita.

Nedaleko Podostrogu býval klášter Podmaine. Dochoval se z něho jen kostelík sv. Petky.

Klášter Duljevo

Stojí v kopcích ve výšce přibližně 450 metrů nad mořem u silnice, která odbočuje z Jadranské magistrály, mezi Budvou a Sv. Stefanem. Je od něj krásná vyhlídka na pobřeží.

Předpokládá se, že jej založil srbský král Dušan ve 14. století. Zdejší kostel sv. Štěpána byl krátce po svém vzniku vyzdoben freskami značné umělecké hodnoty, ale dochovalo se z nich jen málo.

Klášter, k němuž patřily dvě budovy konaku, zničili v 18. století Turci, ale byl záhy nato obnoven.

Duljevo bylo vždy významným duchovním a politickým centrem černohorského kmene Paštrovićů.

Klášter je spojen cestou s letoviskem Sv. Stefan a s klášterem Praskvica.

Po obnově v nové době se v něm opět usadila mužská mnišská komunita.

Klášter Praskvica

Stojí v kopci blízko nad jadranskou magistrálou, mezi Miločerem a Sv. Stefanem.

Od klášter se otevírá krásný pohled na moře, Sv. Stefan, Miločer a Budvu. Je obklopen bohatou vegetací. Název Praskvica je odvozen od místního pojmenování pro broskve – praskve, a to podle vůně a příchuti po broskvích zdejší klášterní pramenité vody.

Podle ústního podání byl klášter založen již v 11. století, ale ve spisech je první zmínka o klášteru až ve 14. století. Starší, menší kostel Sv. Trojice (Sveta Trojica) stojí na plošině nad hlavním kostelem. Právě ten měl původně pocházet s 11. století. Jeho dnešní podoba však je ze 17. století, ze stejné doby je cenná fresková výzdoba, dílo mistra Radula, i pozlacený ikonostas od Dimitrije Daskala.

Hlavním kostelem kláštera je kostel sv. Mikuláše (Sv. Nikola), který založil vládce Zety kníže Balša III. Stratimirović začátkem 15. století. Po zničení kostela francouzským vojskem začátkem 19. století byl na jeho pozůstatcích postaven nový reprezentační kostel, v němž je nyní uchována část fresek z původní freskové výzdoby. Kostel jako jediný v této oblasti má kupoli. Zlatem bohatě zdobený vyřezávaný ikonostas má nepříliš zdařilé ikony.

V klášterní klenotnici jsou uchovávány cenné předměty, mj. rukopisné evangelium Gavrila Cetinjského z roku 1600, několik ikon a mnohé vzácné dokumenty.

Součástí kláštera jsou tři konaky. V jednom z nich bývala kdysi základní škola, tzv. Kulica, v niž mniši vyučovali děti z kmene Paštrovićů čtení a psaní. Komplex kláštera je obehnán zdí. Na nádvoří stojí velký kamenný stůl zvaný „stůl spravedlnosti“, též bankada, u něhož po staletí zasedal tzv. „soud dobrých lidí“, který soudil příslušníky kmene Paštrovićů podle zákoníku cara Dušana a podle obyčejového práva.

V klášteře opět žije a pracuje mnišská mužská komunita.

Klášter Reževići

Je zajímavou kulturní památkou v bezprostředním okolí letoviska Petrovac, severozápadním směrem od něho. Je pojmenován podle černohorského kmene Reževićů.

Vznik kláštera podle tradice souvisí se zdejším pobytem srbského krále Štěpána I. Prvověnčaného (tj. prvního korunovaného). Právě on tu v roce 1225 dal postavit mariánský kostel Zesnutí Bohorodičky (Uspenje Bogorodice). Druhý kostel byl postaven v polovině 14. století nejznamenitějším srbským králem, Dušanem a byl zasvěcen sv. Štěpánu, arcijáhnu a prvomučedníkovi. Třetí svatyní je kostel sv. Trojice (Sv. Trojica), který byl postaven ve druhé polovině 18. století.

V mariánském kostele se dochovaly fresky ze začátku 17. století a zbytky ze 13. století. Předpokládá se, že autorem fresek ze 17. století je známý malíř fresek z tohoto období, Strahinja z Budimlje. Ikonostas pochází s první poloviny 19. století, jeho ikony se dochovaly v dobrém stavu. Mezi nimi vyniká ikona Krista Pantokratora a světců – mučedníků i svatých bojovníků.

Kostel sv. Štěpána byl zničen v 19. století a na jeho místě byl postaven nový. Ze starého kostela, který byl vyzdoben mimořádně kvalitními freskami, se dochovala jen část zdi s freskami. Ta je nyní vezděna do klášterního konaku.

Třetí kostel, sv. Trojice, je nejzachovalejší stavbou klášterního komplexu. Je vybaven novějším ikonostasem od místního malíře.

Dnešní konak - obytná klášterní budova – pochází z 19. století, ale původní konak byl o několik století starší.

Klášter byl mnohokrát poničen. Ve druhé polovině 18. století jej vyloupili a pobořili Turci a v roce 1812 Francouzi. Největší škody však utrpěl ve 2. světové válce, kdy jej po vypuknutí povstání proti okupantům vyloupili a zapálili Italové.

Po válce byl pak obnoven. Naposledy utrpěl značné škody při zemětřesení v roce 1979, ale dnes je již opraven.

K největším památkám kláštera patří ikona Bohorodičky z konce 17. století, evangelium z první poloviny 19. století a velký kříž z poloviny 19. století.

Klášter Reževići je jako významná kulturně historická památka zapsána v seznamu památek Černé Hory.

Klášter Gradište

Klášter leží nad magistrálou, 3 km od Petrovce směrem k Baru Od kláštera se otevírá pěkný pohled na zátoku Buljarica.

Je to významná středověká památka, pocházející podle ústní tradice z 11. až 12. století. Klášterní komplex tvoří tři kostely - Zesnutí Bohorodičky (Uspenje Bogorodice), stojící mimo někdejší opevnění, hlavní klášterní kostel sv. Mikuláše (Sv. Nikola) a sv. Sávy (Sv. Sava), obytný objekt a hradební zeď, z níž se však dochovala jen malá část se střílnami. Všechny tyto sakrální stavby jsou skromných rozměrů. První dvě mají hodnotné fresky ze 17. století, v kostele sv. Mikuláše je i pěkný vyřezávaný a malovaný ikonostas.

Jako všechny kláštery v Černé Hoře neušel ani klášter Gradište mnohým pohromám. Byl několikrát poškozen a zapálen Turky, ale největší škody utrpěl za 2. světové války, kdy ho italští fašisté zapálili a pobořili.

V současné době je klášter částečně opraven. Patří mezi chráněné architektonické památky Černé Hory.

Klášter Matky Boží Ratacké

Poměrně velké zříceniny kláštera Matky Boží Ratacké (Bogorodica Ratačka) se nacházejí přímo na mysu Ratac, 2 km jižně od Sutomore, 6 km severně od Baru.

Klášter pravděpodobně začal vznikat již v 11. století, ale první kaple, jejíž zbytky se zachovaly i s nepatrnými pozůstatky fresek, byla postavena ve 12. století. Hlavní kostel, který se začal stavět v polovině 14. století, však nebyl nikdy dokončen. Součástí kláštera byly jako obvykle budovy konaku, hospodářské stavby, ale i bašta a hradby.

Byl to na rozdíl od převážné většiny černohorských pravoslavných klášterů klášter benediktinů.

V 16. století jej rozbořili Turci a už nikdy nebyl obnoven. Trosky se nacházejí v pěkném přímořském parku.

Klášter matky Boží Ratacké má zvláštní postavení mezi všemi kláštery v Černé Hoře: ve 12. století tu vznikl tzv. Letopis popa Dukljana (Ljetopis popa Dukljanina), nejstarší zdroj poznatků ze středověkých dějin Černé Hory, Chorvatska a Srbska. Osobnost popa Dukljana je sice anonymní, to však není překážkou tomu, aby byl pokládán za nejstaršího slovanského spisovatele. I když uváděné příběhy jsou většinou spíše bájemi, mnohé obsahují ve své podstatě historické skutečnosti. Letopis, resp. Jeho překlad do latiny byl a je předmětem vědeckého výzkumu i zdrojem mnohých cenných informací a dodatků k dějinám jihoslovanských zemí.

Další pokračování putování počernohorských klášterech: Klášter Ostrog – nejuctívanější poutní místo v Černé Hoře.

Zdroj informací:
deník Pobjeda (www.pobjeda.co.me)
Mitropolija Crnogorsko-primorska (www.mitropolija.co.me)